more blues.....

.....po mý, myslím celkem vydařený, vernisáži a slavnostním zahájení pro VIP konečně muzika..... srbští The Bad Week to vyhráli na loňským Aperitivu u diváků na celý čáře, a i na podzim se ve stanu krásně předvedli..... letos teda (poté, co krátce zahráli na tý mý vernisáři) zahajovali na hlavním pódiu, a opět to bylo skvělý..... polský Onus Blues, který založil známý harmonikář Jacek Szula, aby měl kde realizovat svý představy o blues, jsem už párkrát viděl, a líbili se mi pokaždý..... teprve čtyřiadvacetiletý Sean Alexander "Mack" McDonald z Augusty a jeho kapela určitě nehráli špatně, ale (jak se i později potvrdilo) asi jsem byl zrovna naladěnej na trošku divočejší vystoupení, takže mě moc nezaujali..... přesně naopak to fungovalo s Dirty Deep..... ty jsem tady už viděl v roce 2016, v roce 2019 jsem je neviděl, protože po pátečním odpoledním programu jsem v recepci kulturáku ztratil vědomí, a rozmlátil jsem si hubu o dlaždičky, takže jsem zbytek festivalu (a pár dalších dní) strávil v místním špitálu, ale viděl jsem je mezitím ještě několikrát někde jinde..... je to jízda jak má bejt..... ze stejnýho důvodu jsem tenkrát neviděl ani Beaux Gris Gris & the Apocalypse, a Ondřej Bezr mi říkal, ať si z toho nic nedělám, že je určitě brzo zase pozvou..... no, jak řekl tak udělal, ale nějak mi to fakt nesedlo do nálady..... už jenom když jsem viděl ten růžovofialovej sajrajt, kterej zaplavoval celý pódium, tak jsem poněkud znejistěl, a hudba mě v daným rozpoložení taky moc neoslovila..... bratry Činely jsem viděl asi před rokem a půl na samostatným vystoupení, a líbili se mi hodně, nicméně tady mi taky trošku zanikli..... takže další krev do žil mi vlilo až záverečné vystoupení večera - vyslanec Chicago Blues Festivalu Selwyn Birchwood se svojí kapelou a zpěvačkou Carly Harvey, která se přidala ve druhé části jejich vystoupení..... Selwyna jsem viděl v roce 2015, dva roky poté co vyhrál International Blues Challenge, a krátce poté, co mu Bruce Iglauer, šéf Alligator Records vydal desku (po dvou, které si Selwyn vydal vlastním nákladem)..... už tenkrát se mi líbil, a od tý doby urazil značnej kus cesty..... o The Claudettes, což byla domáci kapela na nočních jam sessions, nemůžu říct ani písmeno, protože jsem letos  na jamy v zájmu zachování života ani nenakouknul..... stejně tak jsem v následujících dnech ke svý lítosti vynechal i veškerý doprovodný programy, a věnoval jsem se intenzivnímu odpočinku..... nějak jsem na tom fakt letos nebyl nějak extra..... další na FB......