sobota večer
....no sláva... poslední večer... ne snad, že by se mi tady nelíbilo, ale třetí den toho už mám vždycky fakt plný kecky (i když, na druhou stranu, obvykle mívám největší krizi druhej den, a tentokrát jsem se tomu nějak mazaně vyhnul )... navíc už nemůžu spoléhat na povzbuzující látky, protože další den musím točit volantem, abychom se taky nějak dostali domů... takže podvečerní procházka, a pak šup na to... Mississippi Mixtapes ve foyer... snad až na bubeníka a doprovodnou vokalistku stejná parta, která tady hrála v letech 2013 a 2014 pod názvem Bluesraiders (což nijak netajili) a později změnili název i repertoár... na jaře vyhráli Blues Aperitiv (i když já jsem měl trošku jinej názor než porota) a teď zcela zaslouženě hrají tady... vůbec ne špatně, naopak, dokonce i toho blues tam teď nacházím víc než na jaře... na sále polští Cheap Tobacco... už jsem je viděl několikrát, a taky se za tu dobu docela změnili... vyhráli Aperitiv loni, takže na podzim hráli ve foyer, a letos jsou na hlavním pódiu... mezitím jsem je viděl v Polsku (a hlavně jejich "Missing Part," což jsou jejich hlavní protagonisté Natalia Kwiatkowska a Robert Kapkowski, kteří si udržují svoji komorní a bluesovou atmosféru, v kontrastu k vystoupením celé kapely), a jejich hudba (i celková prezentace) je samozřejmě skvělá, ale toho blues už tam člověk opravdu moc nenajde... další číslo... Hugo Race a Michelangelo Russo, s repertoárem složeným z písniček Johna Lee Hookera, ovšem zahraných tak, že by je ani J.L. nejspíš nepoznal... fantastická záležitost... poněkud mystická a meditativní... Hugo Race (i Michelangela Russa) jsem už viděl... v různejch partičkách s různou muzikou... nikdy nic jednoduchýho na poslouchání, ale vždycky obrovskej zážitek... a v zápětí americká dívčí (no, dívčí...) kapela s názvem celkem v kontextu s předchozím vystoupením, ovšem s hudbou radikálně odlišnou... Jane Lee Hooker... po takovým vygradování poměrně logicky přišla přestávka (vyplněná dalším hraním slovenských Mississippi Mixtapes v předsálí), a začalo se zase pěkně v klídku a polehoučku... Eric Bibb... jeden z nejvýznamnějších současných amerických bluesmanů... letos nahrál s Michaelem Jeromem Brownem desku Migration Blues, kterou nám tady předvedl (pokud se nepletu, tak i se svým kumpánem z desky), a byl to pro mne jeden z největších zážitků festivalu... no, a na závěr Castro Coleman, alias Mr. Sipp... jinak také Mississippi Blues Child... když jsem ho loni viděl na Bluefestu, tak jsem z toho nebyl nějak urvanej... tady už to bylo o dost lepší... holt, všechno musí uzrát... fantastickej ročník, a doufám, že se pořadatelům podaří udržet nastavenou laťku... i když to asi půjde dost ztuha....
no, a další fotky jako obvykle... FB...
