more blues.....

.....Leo Lyonse jsem viděl poprvé s Ten Years After na začátku roku 1991, ještě s Alvinem Lee..... potom až 2003, s tenkrát novým kytaristou, kterým se po Alvinově odchodu stal Joe Gooch, a jelikož jsem byl z desek samozřejmě zvyklej na Alvina, tak jsem z toho nebyl moc nadšenej.... nějak krátce na to jsem je takhle viděl ještě U Cikána, kam si je tenkrát Frank pozval na oslavu svejch narozenin, a jelikož mi řekl, že tam bude zakázáno fotit, tak jsem přišel bez foťáku, a tím pádem to nedokážu přesně časově zařadit (nakonec tam samozřejmě fotil každej, kromě mě)..... potom ještě na podzim 2013 v Lucerna Music Baru, ale už půl roku před tím v Jablonci Na Rampě s bokovkou, kterou si s Joem pár let předtím založili (aby pak na konci roku 2013 TYA oba opustili) Hundred Seventy Split..... ty jsem pak viděl ještě v roce 2019, a když letos po několika covidových odkladech konečně zase přijeli, tak jsem zkrátka musel.... Leo je žijící legenda, a na toho Gooche jsem si holt už zvyknul (von teda není vůbec špatnej, ale zkrátka je samozřejmě jinej než Alvin)..... trio doplňuje Damon Sawyer, což je velice spolehlivej motor tohohle soustrojí..... no a bylo to tak dobrý, že věkovej průměr publika, kterej mohl bejt tak kolem šedesáti, na těch pár hodin výrazně (troufnu si tvrdit, že o  několik desítek let) poklesl..... vzpomínka na Woodstock zvedla ze židlí i ty, co do tý doby seděli na zadku..... sjeli se tam kamarádi z různejch koutů republiky, a všichni odjížděli spokojení..... nebylo nás tam málo, ale ještě spousta lidí by se tam vešla, bohužel.... ale při tý dnešní návštěvnosti aspoň tak..... a třeba ještě přijedou (i když Leovi bude za měsíc 79)...... další fotky ještě na fejsbůčku, jako obvykle.....