2010 sobota
....první, co jsme hned po příjezdu do italské Pistoie zjistili bylo to, že všude kolem je zhruba 40°C ve stínu (pokud ovšem nějaký najdete), a na to je krátký i všelék zvaný slivovice, obzvlášť když se při napití opaříte... další zjištění se týkalo toho, proč mi nikdo neodpovídal na žádosti o fotopas... ve zdejší Bluesové asociaci, která festival pořádá, zřejmě není nikdo, kdo by vládnul jiným jazykem než italským... no a třetí věc byla, že nemáme noclehy, se kterými jsme počítali, takže jsme vyrazili do kopců, a další dvě noci po koncertech jsme strávili v místním parku, naštěstí zcela nepovšimnuti kýmkoliv, kdo by nám chtěl škodit... v kopcích nad Pistoiou jsme narazili na maličký krámek, který vedla šarmantní paní Berti, jejíž tatínek Artidoro (m.j. dvojnásobný mistr Itálie v maratónu) závodil v roce '52 v Helsinkách s Emilem Zátopkem... a z lásky ke svému sportu dal dceři jméno Maratona... no a pak už bylo jenom vedro a blues a vedro a blues a vedro... a co jsme to vlastně viděli... zahájil Buddy Whittington, po něm pódium zaplnili Last Standing & Lean on Me Gospel Choir... dále Raphael Gualazzi a pak už syn slavného otce se svým projektem Dweezil Zappa Plays Zappa... a na konec ten, kvůli kterému jsme hlavně vážili těch 2 500 km šílené cesty rozpálenou krajinou... Buddy Guy....
