čtvrtek
....tak po ročním odkladu jsme se toho pětadvacátýho ročníku konečně dočkali..... i letos nám do něj covid zatnul drápek, nicméně ve čtvrtek se to týkalo zatím jenom mě..... jelikož dokud byly testy na pojišťovnu, tak mi chodily výsledky tak do šesti hodin, ale když jsem si ho zaplatil, tak po devíti hodinách přišla aspoň SMS a QR kód za další tři.... takže na vernisáž 25 let Blues Alive jsem se bohužel nedostal.... ale to byla fakt jenom malinká piha na kráse letošního ročníku.... ve foyer zahájili polští Levi, kterejm bych teda já na Aperitivu hlas nedal, ale tady už mi přišli naprosto v pohodě a že sem patřej.... na hlavním pódiu to odstartoval Jumping Matt & His Combo feat. Custom Big Band, čili starý známý maďarský harmonikář Mátyás Pribojszki s výbornou kapelou a dechovou sekcí.... následovalo slavnostní zahájení spojené se křtem knihy rozhovorů a fotografií Blues Alive, kterou dal dohromady Ondřej Bezr, a na které mám i já (stejně jako na oné výstavě) svůj zanedbatelný podíl..... pokračoval holandský bluesman (již léta žijící v Rakousku, nicméně neustále hrající po celým světě) Hans Theessink, kterýho jsem ke své veliké radosti viděl letos už podruhé, když jsem na to předtím dlouhá léta čekal.... po něm nastoupil další starý známý Pat Fulgoni a jeho Blues Experience, což je projekt, který původně vzniknul přímo pro Blues Alive již v roce 1998.... význačný americký pianista a hammondkář Bruce Katz a jeho kapela spojili v části následujícího vystoupení síly s britským harmonikářem Gilesem Robsonem, a výsledek byl výbornej..... a jak to tak gradovalo, tak na závěr vystoupil vynikající slidekytarista a jeden z největších hrajících představitelů chicagského blues Lil' Ed a jeho Blues Imperials, kteří nezměnili obsazení od roku 1989..... no a na úplný finále se k nim připojili muzikanti z předchozích kapel, a to byl mazec jak má bejt..... další fotky na fejsbůčku.....
