v Bounty
.....zase jeden krásnej večírek u Dušana v Bounty Rock Cafe (mimochodem po přestavbě a rozšíření je ten klub ještě lepší než bejval :-) )..... moc jsem netušil, co si pod názvem Brighton Blues Cartel představit, ale každopádně pro mě byl hlavní tahák Will Wilde, kterýho jsem viděl před pěti lety za doprovodu rakouských Roosevelt Houserockers, což byl velice vydařenej koncert, takže když přijel se svojí kapelou, tak bylo zkrátka potřeba jet do Olomouce..... nakonec to bylo všechno (jako obvykle) trošku jinak.... základ tvořil Will s jádrem kapely Bad Luck Friday, se kterou letos vydal stejnojmenný album..... v první půlce večera hráli vlastní věci, a Willova zběsilá harmonika to pěkně hnala dopředu, společně s kytarou, na kterou hrál Steve Brook, kterej při hraní neustále předváděl, jak pružný a ohebný má tělo, a jak krásný má vlasy, což mě z jakýchsi důvodů poněkud iritovalo (ale určitě to nemá nic společnýho s tím, že mi už při každým pohybu hrozí, že se zlomím, a místo vlasů mám krásnou pleš), a obecně to nemám moc rád..... ale každej to máme nějak, žejo..... po nějaký době tihle dva odešli, a zbylou rytmiku (Alan Taylor bicí a Russell Carr basa) doplnil na power trio chlápek, kterej do tý doby seděl nenápadně sám dole u stolku..... a hned tomu celýmu dal jinou váhu, jelikož proti jmenovaným byl o několik váhových(i rozměrových) kategorií vejš.... Danny Giles, který už ve třinácti vystupoval s kapelou svýho táty, a o rok později nahrál první desku (ve stejný době byl přijat jako úplně nejmladší žák na Academy of Contemporary Music), šetřil jak pohybovou tak výrazovou kreativitou, a místo toho o to víc hrál na kytaru, i když zdánlivě hrál vlastně míň než Steve.... ovšem výsledek byl skvělej.... v týhle části hrál zase on svý vlastní věci, a taky to nebylo vůbec špatný..... ovšem po přestávce nastoupili všichni, a dohromady nám naložili fakt těžkou kládu krásnejch převzatejch věcí, jako třeba Mooreovskou verzi Oh, Pretty Woman (ostatně Garyho vliv na jeho hru i zpívání byl v jeho prezentaci lehce znatelný), a pak nějaký věci od Bobby Blue Blanda či Johnny Guitar Watsona.... no a na závěr Let's Work Together od Canned Heat..... a jelikož obecenstvo (jehož se na tu obecnou bídu jakž takž sešlo) projevovalo svojí spokojenost s předvedeným poměrně bouřlivě, tak došlo na další Canned Heat - "nekonečné" boogie On the Road Again, při kterém všichni (jak na pódiu, tak pod ním) dostali bohatou příležitost, aby předvedli co umí..... moc jsem si to užil..... nějaký obrázky taky tady.....
