neděle
....poslední den festivalu zahájilo, opět v pravé poledne, trio Olek Górny Acoustic směsí nejen bluesových standardů... následující (rovněž trio) Marcin Copik & Funky Train bylo už podle názvu z trošku jiného soudku, ale vůbec to nevadilo... země českomoravské tentokrát zastupovali přerovští Mothers Follow Chairs se zpěvačkou Petrou Polákovou-Uvírovou a výborným kytaristou Ivanem Němečkem... už při jejich vystoupení se začalo nebe docela mračit, a o přestávce, tentokrát nuceně trošku delší, se spustil velice slušnej liják, takže mne docela potěšilo, že když jsem se vracel z obhlídky vedlejší scény, tak u mne zastavilo auto se slovenskou značkou a zevnitř se hlasem Ďura Turteva ozvalo - nesadneš si?... právě s Bobošem přejížděli z té nejvzdálenější scény, na které už měli všechno připravené a odzkoušené, na jedinou krytou naproti krčmě... takže všechno znovu a tím pádem lehký časový skluz, na který doplatili právě oni... Dura & Blues Club... tuhle partičku jsem viděl už mnohokrát, a pokaždé v jiné sestavě (docela by mě zajímalo, kolik se tam už vystřídalo muzikantů)... tentokrát byla sestava mezinárodní - s osvědčeným tandemem Ďura - Boboš si zahrál polský kytarista Przemek Kaniewski, a v půlce jejich poněkud zkráceného programu se k nim zpěvem přidala jeho manželka Joanna... další slovenskou kapelou na pódiu byl Andy Ray Haverda Band se směsí country a rock'n'rollových hitů... následovali The New Lessers, projekt novináře a muzikanta (kromě toho také obrovského znalce jazzu a blues a sběratele vinylů) Antka Krupy, názvem navazující na jeho kapelu Lessers z šedesátých let, se zpěvačkou a kytaristkou Agatou Ślazyk, který má současné posluchače seznámit s hudbou zlaté éry Woodstocku, ke kterému se přidal harmonikář (a publicista) Robert Lenert... k mému potěšení zazněly krásné verze písniček jako Lonely Avenue, John Barleycorn Must Die či Corrina Corrina a dalších... z mnohem modernějšího konce to vzala následující kapela klavíristy Krzysztofa Głucha Oscillate se zpěvačkou Agnieszkou Łapka... mezitím se počasí umoudřilo, takže předposlední kapela hrála tam, kde původně měla... Hubert Szczęsny & Dharma Bums se (už podle názvu) netají, že velký vliv na ně měli Kerouacovi Dharmoví tuláci... no a na závěr masakr největší - Makar & the Children of the Corn, hrající jakousi směs tex-mex-blues-country-rock'n'rollu, s postavou malým a objektivem téměř nezachytitelným Grzegorzem Świerkem, hrajícím na osmistrunnou basu, což je nástroj, který jsem viděl nejspíš poprvé v životě... tím skončil open air program, a opět jsme se přesunuli do Sztygarky, kde byl nachystán opravdu důstojný závěr celého festivalu - Old Breakout, kapela která vznikla před čtyřmi roky spojením dvou členů původních Breakout s mladšími muzikanty, a hraje jak písničky Breakout, tak nové věci, ovšem ve starém duchu a s texty, které stejně jako ty původní napsal Bogdan Loebl... byly to naprosto vyčerpávající tři dny, ale určitě stály za to....
