more blues.....

....Layla Zoe, Canada's Darling of the Blues či Firegirl, je děvče jako obrázek... teda spíš jako spousta obrázků... své idoly si nosí stále s sebou, a tak na její kůži můžeme vidět, kromě jiného, třeba portrét Boba Dylana, Neila Younga, Franka Zappy či Janis Joplin a dalších... a nejsou to nějaké ledajaké malůvky... při svém cestování po celém světě se nechává zdobit těmi nejvyhlášenějšími tatéry... a zpěvačka je to excelentní... sama říká "poslouchala jsem většinou umělce jako Roy Buchanan, Frank Zappa a Peter Green, ale jsem si zcela jistá, že Billie Holliday, Tom Waits, Van Morisson, Susan Tedeschi, Etta James, Muddy Waters, Eva Cassidy a Joni Mitchell, ti všichni měli vliv na můj pěvecký styl"... to je neoddiskutovatelné a je opravdu radost ji poslouchat... na můj vkus se trochu zbytečně moc věnovala prezentaci svých krásných dlouhých vlasů, což je pro mne jinak záležitost téměř fetišistická, ale tady mne to předvádění chvílemi (možná právě proto) až rušilo, a myslím si, že méně by bylo více... svoji poslední desku Sleep Little Girl (už šestou v pořadí) natočila v Německu ve spolupráci s kytaristou (vlastně spíš multiinstumentalistou, protože veškerý hudební doprovod nahrál v podstatě sám) a producentem Henrikem Freischladerem, a je to záležitost ryze autobiografická až intimní, plná vnitřního napětí... titulní písnička je vlastně taková její ukolébavka, když na svých cestách někdy trpí nespavostí, pomalá, poetická... ale jinak je to pěknej nářez... naživo tohle všechno (a ještě spoustu dalšího) slyšet byl opravdu velký zážitek (až se mi chce napsat požitek)... doprovodnou kapelu tvořili němečtí muzikanti Jens Filser na kytaru, Hardy Fischötter na bicí a na basu Gregor Sonnenberg... německou bluesovou scénu, snad s výjimkou Hamburg Blues Bandu, v podstatě neznám a nikdy jsem se o ni nijak zvlášť nezajímal, ale po téhle zkušenosti se zdá, že je na čase to změnit... a to jsem se ještě dočetl, že koncert v budějovickém klubu Highway 61 následující den byl snad (je to vůbec možný???) ještě lepší... sama Layla o tom napsala "téměř půlhodinová verze Hippie Chick, která vzala mne a kapelu na bláznivý psychedelický trip s publikem, který dosahoval výšin čisté hudební blaženosti"... k tomu není co dodat....