večer
.....chvilku mezi odpoledním a večerním programem jsem využil ke krátké procházce kuloáry Spodku, a pak hned zase zpátky k muzice..... Tommy Castro & the Painkillers byly hosty předloňského Blues Alive, takže jestě v dobré paměti..... a bylo to opět výborný..... potom si vybral svoji půlhodinku slávy polský muzikant (někdejší člen SBB, když to ještě znamenalo Silesian Blues Band), a hlavně zakladatel a po celý ty léta šéf tohohle festivalu, Irek Dudek..... on tady sice hraje myslím každý rok, ale vždycky s někým..... někdy s big bandem, jindy třeba s James Blood Ulmerem..... ale tentokrát úplně sám, jenom s foukací harmonikou, proti davu.....a ustál to na výbornou..... po něm i tady dobře známá Shemekia Copeland...... tuhletu dámu, která převzala po Koko Taylor titul Queen of the Blues, jsem viděl už několikrát (dvakrát z toho v Polsku, jednou přímo na Rawě)..... na můj vkus trošku moc "ječí", ale jinak je skvělá..... no a na závěr Eric Sardinas..... toho už jsem taky párkrát viděl, a mnozí ještě máme v živé paměti jeho celkem tragickou sérii vystoupení u nás v roce 2016, po který ho sem už nikdo nepozval (když o sobě člověk moc neví, tak ty výkony holt nejsou nejlepší)..... tentokrát to teda bylo v cajku, takže hrál jako o život..... Ondřej Bezr o něm nedávno, když z nějakýho důlvodu vysvětloval, proč nepojede na Rawu, na FB napsal něco na ten způsob, že je to kytarista tak drsnej, až se stává komickým..... jako sto procent bych tomu tvrzení nedal, ale má to k dojmu z něho dost blízko..... aspoň teda pro někoho..... letos měl svý krásný dlouhý vlasy spletený do silnejch vrkočů, a outfit vylepšil pirátským šátkem, takže jeho typickej klobouk mu seděl až na samým vršku hlavy..... no a obličej dozdobil knírem formátu takřka Dalíovskýho, takže se to k tomu komičnu dost překlápělo..... část diváků byla nadšená, část spíš nepokojená, ale tak to asi má bejt..... no, a to byl konec letošního Rawa Blues Festivalu..... další fotky zase na FB.....
