po letech znova LMB
bylo to krásný..... Honza Fic je skvělej výrobce hudebních nástrojů, ale hlavně výbornej muzikant a písničkář, kterej nedávno vydal další desku, kterou završil trilogii, která odráží jeho stavy v průběhu několika posledních let.... nejspíš to tady byla asi nejslavnější chvíle v jeho dosavadním muzikantským životě, ale v žádným případě se z toho neposral.... naopak, den před vystoupením si dal asi 60 kiláků po řece, a jak sám přiznal, tak cestou do Prahy pak málem nedokázal na odpočívadle u dálnice vylízt z auta.... ale odehrál to naprosto v pohodě a od překvapeného publika, které z větší části netušilo, že má být nějakej předskokan, a dost možná ani kdo je Honza Fic, za to sklidil zaslouženej aplaus.... Roberta Craye jsem viděl poprvé v roce 2006, když nás svojí návštěvou konečně poctil Eric Clapton, a naopak Robert Cray mu dělal předkapelu, která mi nakonec přišla asi lepší než EC, kterej sice měl skvělý spoluhráče, mimo jiný další dva kytaristy - Doyla Bramhalla II a tehdy ještě mladičkýho Dereka Truckse (a když se k nim ke konci přidal ještě Robert, tak bylo na jevišti trošku překytarováno), ale sám mi přišel studenej jak ten přislovečnej psí čumák.... podruhý to bylo v roce 2010 na festivalu v italské Pistoii, kde ho ovšem v mém prožitku trošku převálcoval Buddy Guy, a tak byl pro mne zkrátka jedním z několika dalších skvělých účinkujících..... no a potřetí v pražském LMB v roce 2012..... pak tady hrál ještě jednou, tuším v roce 2017, a to jsem vynechal, ale letos jsem si ho ujít nenechal.... na basu ho doprovázel jeho dlouholetý spoluhráč Richard Cousins, na hammondky Dover Weinberg, a z ohlášených dvou bubeníků přijel ten co sice nehraje se Stounama, ale je taky skvělej - Terence F. Clark.... představili pár písniček z Robertovy poslední desky That's What I Heard, ale i bohatý průřez jeho předchozí tvorbou.... fotit se smělo jenom první písničku, která byla fakt nejkratší z celýho koncertu (trvala necelý čtyři minuty), takže nějak velkej prostor pro kreativitu teda fakt nebyl, obzvlášť když u pódia byli lidi docela nahusto.... nicméně po jejím skončení mě ani nenapadlo se sebrat a jít pokoutně fotit někde z balkónu a tak, jako jindy, zkrátka jsem sbalil věci do brašny a zůstal jsem tam stát a užíval jsem si to, protože se mi to fakt moc líbilo, jakkoliv Robert Cray nikdy nepatřil mezi mý vyložený favority..... další fotky na FB.....
