Na Rampě
....vůbec poprvé jsem na vlastní oči viděl belgickou bluesovou kapelu (navíc údajně nejpopulárnější) před týdnem v Polsku... Guy Verlinde & Mighty Gators... moc se mi líbili... a bavil jsem se tam s nimi i o BluesBones, kteří se k nám chystali na tři klubová vystoupení... mluvili o nich jako o kamarádech a moc je chválili... takže jsem se o to víc těšil, a musím říct, že oprávněně... sice hrají blues z jiného soudku, spíš evropského - ostatně ani ne před měsícem skončili na druhém místě na European Blues Challenge v dánském Horsens - ale moc pěkně... a pokud jsem si stačil všimnout, tak skoro samé vlastní písničky, a vůbec žádné standardy... kapela vznikla před pěti lety, a založili ji nepřehlédnutelný zpěvák Nico De Cock a mladičký (ale skvělý) kytarista Stef Paglia... od loňského roku tvoří zbytek kapely bubeník Koen Mertens, basák Geert Boeckx, a hráč na hammondky Edwin Risbourg... i když hammondky... no, jsou to, pravda... v Japonsku vyrobený model XK-5, což je velice zdařilá napodobenina klasických B3 a spousta výborných světových hráčů (i firma sama, pochopitelně) ho chválí, ale v podstatě je to jiný nástroj, který se snaží zvukově i ovládáním přiblížit tomu původnímu, nicméně jelikož zvuk vzniká úplně jiným způsobem, tak přece jenom zní jinak... i ve spojení s moderním Leslie 3300 boxem (taktéž od Hammond-Suzuki)... pro harcování po evropských klubech je to ovšem samozřejmě mnohem schůdnější řešení, než B3 s originální Leslie bednou... ale to byla jen taková technická na okraj... muzika byla skvělá a zakoupený dvoudiskový živák mi ještě určitě přinese spoustu příjemných chvil....
